Dolní Beřkovice - vesnička, mého dětství

http://www.dolniberkovice.cz/

Tak tohle jsou oficiální stránky vesnice, kde mi bylo dobře, když jsem byla dítě. V této vesničce jsem se dopracovala k pubertě a zažila hodně dětských a "dospělých" dobrodružství. Tady jsem chodila do základní školy, do Jiskřiček a do "Pionýra". Tady jsme s kamarádkami vozily panenky i přeposílaly od jedné řady školních lavic do druhé milostná psaníčka na místo určení. Tady jsem si užila pracovní soboty i uhelné prázdniny. Nezatěžoval nás mobil ani internet, drogy jsme neznaly a politika nám byla "ukradená". Žila jsem tu 6 let (1976 -1982) a znala jsem všechno důležité, jako .... kdo má u Labe lodičku (na té jsme se jako děti houpaly, když jel okolo šíf), kde rostou třešně a kdy zrají , kde jsou dobrá jablka, hrušky, blumy, čí jsou jednotlivé ořešáky, takže se muselo hlídkovat, když jsme chtěly trochu klátit .... Znaly jsme všechny stezky v zámeckém parku, všechna vhodná místa na ukrytí, kde rostou fialky, jak uplést věnec z pampelišek, jak se sejí ředkvičky.... Jezdily jsme na kole na nákup, a v zimě se sáňkovaly, koulovaly se, opisovaly cestou do školy úkoly a cestou ze školy, bez ohledu na oblečení zkoumaly svět. Tohle je úrodný kraj, kde rostlo skoro všechno ... sousedům i melouny. Bydlela jsem v domě, za kterým stála chmelnice a břeh Labe jsme měly - my děti šikovné - prozkoumaný daleko po i proti proudu. Domů jsme chodily většinou pozdě, a rodiče nás domů volali ... ústy, nebo vůbec. Věděly jsme, ve kterém dvoře je jaký pes... a vůbec... prostě dětství!!