Domácí mazlíčci

Děti rostou, zlobí, zkoumají a "vylepšují" své okolí. To všichni rodiče znají. Jenže jednoho dne děti dostanou takový zajímavý nápad..... pořídit si zvířátko. Jedná se víceméně o městské děti. Na vesnici se bydlí jinak a zvířátek děti mají kolem sebe dost.Takto jsem vyrostla já.
Městské děti se většinou zamilují do králíčka, kterého má třeba jejich kamarádka, či do psa, kterého vodí venčit soused. Pak už je to jen otázka času, kdy po "nucené" úvaze prostě vy rodiče dovolíte dětem nějaké to zvířátko do bytu, protože "....všichni ostatní děti nějaké zvířátko mají, a jen já nemůžou mít vůbec žádné zvířátko!!".
Já jsem měla jako dítě vždy zvířátko - většinou to byly kočky. Bylo jich hodně. Nejraději vzpomínám na kocourka Lucifera. Byl celý černý s bílými flíčky na očích a čumáčku. Později jsem bydlela ve městě, chodila do zaměstnání, tak už jsem zvířátko neměla...

Po delším čase, když už jsem měla svojí rodinu a děti chodily na první stupneň základní školy, začali jsme... znenadání taky řešit otázku, kterého "dalšího zvířecího" mazlíčka si pořídit kromě dětí.  Měli jsme postupně dvě morčátka, křečka a tři andulky. Zkrátka mít doma zvířátko vyžaduje TOLERANCI a LÁSKU ke zvířátkům a k sobě především. Se zvířátky je zábava. U nás byla...

Pepík

Když dcerka chodila asi do 3. třídy, pořídili jsme jí morčátko. Ti dva byli jedna duše. Měli se rádi a ona ho nosila občas i do školy. Pepík za ní běhal jako pejsek a reagoval na její hlas. Starala se o něho dobře. Morčátko bydlelo s dětmi v pokojíčku a tak v tomto pokoji občas nebylo kam šlápnout. Všude děti, zvířátko, nebo hračky. Do toho školní věci a tak podobně. Oblíbené dětí bylo, stavět Pepíkovi nejrůznější dráhy a stavby, což Pepíka moc nebralo. Mazel to však byl veliký. Dcerka to s ním uměla.
Jenže se zdálo, že zvířátko chybí synovi a proto jsme koupili křečka Irenu.

Irena

S tímto tvorečkem jsme teprve viděli, co to obnáší... a že děti jsou jen hodnější zvířátka. Tento malý tvoreček nám ukázal, co všechno je možné. Bydlel v akváriu bez víka a to nebylo, jak jsme se záhy přesvědčili, nejlepší řešení. Stačilo nechat opřenou větvičku o stěnu, okamžitě byl venku. V noci se nějským záhadným způsobem dostával ven a to se potom děly věci..... posbíral všechny staré svačiny, které děti ve školní tašce měly, a postavil si pelech za skříní. Tam se to všechno našlo.Co všechno? Samozřejmě kousky od svačin, nejrůznější zásoby, a později se i přidala rozcupovaná rukavice.....Jako každému křečkovi, i my jsme mu pořídili takový ten kolotoč. Noční provoz kolotoče byl hlasitý a zběsilý. Irenu to bavilo..... a aby toho nebylo málo, jednoho dne jsme si domů přinesli i andulku Emila.

Emil
Tak tohle bylo něco, co jsme doposud neznali a  škody na majetku byly vyšší.Emil byl modrý. Učil se s námi žít, děti byli unešené a zbývající zvířátka taky. První andulák se nikdy nenaučil žít v kleci. Dalo práci jej lstí chytit a snažit se taky někdy větrat.... Tento tvor dětem hospodařil v pokojíku, a celá dětská "maštal" se stala kulturním centrem nás všech. Andulák Emil sedával na obrázcích. oklobával rámy těchto obrázků, trůnil na roletě a sledoval cvrkot venku oknem, lítal, kudy se mu zachtělo, přistával na hlavách a ramenou nám i morčeti...  a "třídil" tužky a pastelky dětem na stole..... Mimoto taky zobal z ruky, neuvěřitelný...
Jenže tento anduláček později uletěl :-(  . Žal dětí nebral konce, protože před tím umřelo morče i  křeček.... Vůbec nebylo pochyb, že pořídíme dalšího anduláčka, který už byl klecový typ. Tohodle Emílka jsme nosili  i s klecí  v létě na balkon. Báječně si tam rozuměl s jinými ptáčky a měl své proslovy na celé sídliště..... Byl u nás dlouho, ale já jsem prostě šikovná. Jednou jsem nesla klec z balkonu domů a uvolnilo se dno klece...
Takže anduláček č. 3 byl samozřejmě taky Emil a byl nejlepší, nejtalentovanější a protože už dcerka měla svůj vlastní pokoj, chodili jsme za ním na návštěvu tam.. Byl hvězda, posuďte sami:

http://www.stream.cz/video/9/111568-andulak-v-akci/?word_id=2010913

http://www.stream.cz/video/9/113328-andulak-v-akci-2/?word_id=2010913

Wally Lamb - Bludné kruhy

Bolestně jímavá mnohagenerační sága, pojednávající o rodině, jejích poutech i o mocné síle odpuštění. Vypráví příběh o odcizení a spojení, moci a jejím zneužívání, zkáze a obnově. Přenáší tak do současnosti starodávný hinduistický mýtus, podle něhož se musel pyšný král postavit démonům a teprve potom mohl dosáhnout spásy.
Sugestivní mnohagenerační psychologická sága pojednávající o rodinných vztazích, o citových poutech a síle odpuštění v příběhu dvou bratrů - jednovaječných dvojčat.

Příběh vypráví v ich formě čtyřicetiletý bratr duševně těžce nemocného člověka, zmítaného mezi touhou žít konečně svůj vlastní život a solidaritou ke svému schizofrenií postiženému dvojčeti. Jako silnější z dvojčat cítí k bratrovi hlubokou lásku a stejně tak odpor a strach, který přebíjí pocit zodpovědnosti. Pátrání v minulosti a snaha odhalit svůj původ zasahují hrdinu v nejtěžším období jeho života a bratrova tragická smrt rozmetá jeho dosavadní nepevné jistoty a on jen velmi těžce hledá nové. Odborná pomoc zkušené a citlivé lékařky ho dovede k vyrovnání se se sebou samým a nasměruje ho na cestu k normálnímu životu bez výčitek a sebeobviňování.

Uvod knihy na obalu:
Když je vám souzeno být duševně zdravým bratrem schizofrenického jednovaječného dvojčete, zůstává pro vás při záchraně sebe sama nejtěžší přijmout fakt, že vám na rukou ulpí krev - taková ta drobná nesnáz s mrtvolou u vlastních nohou, co vypadá stejně jako vy. A jestli máte přežít jako silnější ze dvou a ještě k tomu fungovat jako opatrovník vlastního bratra - když jste to slibil své umírající matce - tak to se rovnou rozlučte se spánkem a těšte se na půlnoc..... Popadněte knížku nebo pivo. Koukejte si zvyknout na Lettermanův trapně kolozubý televizní úsměv nebo na strop ložnice i na to, že je jedno, co z toho si vlastně vyberete. Berte život jako bezbožný nespavec. Berte ho jako nepostižené dvojče - chlápek, který vyzrál na biochemickou habaďůru.
Dominick Birdsey se celý život potýká se zlostí a strachem, se svým schizofrenním bratrem, k němuž cítí hlubokou lásku a zároveň odpor, s nevlastním otcem Rayem, neurvalým vysloužilým námořníkem, i se svou trpící ustrašenou matkou.

Citace z knihy

"Milý Dominiku, posílám Vám tančícího boha Šivu a doufám, že i Vy budete zase brzy na nohou a zatančíte si z radosti nad překonanou bolestí. Pamatujete si na Šivovo krédo? SE ZKÁZOU PŘICHÁZÍ OBNOVA.
Hodně zdraví"
Změň sám sebe a staneš se obyvatelem obnoveného světa....

"Příběh Domenica Onofria Tempesty, význačného muže pocházejícího ze skromných poměrů"

Nejsem žádný zvláštní chytrák, ale jednoho dne jsem se po moc dlouhé době vypotácel z temných houštin minulosti své vlastní, své rodiny i své země a třímal jsem tyto pravdy: že láska vyrůstá z úrodné půdy odpuštění; že voříšci jsou dobří psi; že důkaz o Boží existenci se nalézá v úplnosti věcí. Aspoň na tohle jsem přišel.