Ze života mojí rodiny

Tyto příběhy i osoby v nich jsou pravdivé a jakákoliv podobnost s osobami i osudy lidí mimo mou rodinu, je čistě náhodná.....

Jedna moje známá mě ujišťovala, že tohle.... je na deníček, takže.... to zkouším....


Jednoho podvečera jsem si povídala s dcerkou v jejím pokoji a jen tak mimoděk jsem začala sbírat ze země různé předměty, co se tam nacházely - knihy, ponožky .... Ona mě chvíli pozorovala a potom mi říká - "nech to na pokoji mami, nenarušuj můj křehký ekosystém" Rozzlobeně jsem prohlásila: "nojo, tohle ale vypadá spíš jako gorilí doupě a ne křehký ekosystém..." Otevřenými dveřmi nás však slyšel táta této skvělé holčičky a rozštípl situaci slovy: "ta naše holčička má pravdu, nenarušuj maminko její křehký ekosystém - gorily jsou totiž chráněný!!" já jsem se začala strašně smát a ta naše holčička vyrazila nazlobeně k tátovi... opravdu jako rozzuřené gorilí mládě ......a tak to jde u nás téměř každý den ....... stále nové minipříběhy, ani zaznamenávat je nestačím...

a další:
Dcerka se chystá ven, maluje se, obléká se.... prostě 17tiletá holka , která chce vystrčit nos ze dveří bytu. Hledala nové houbičky na nanášení makeupu, hledala, volala na mě, ale já když něco dělám tak nevnímám (mimochodem byla jsem zrovinka, jako na potvoru....u počítače ) a ona se dožaduje toho co chce, prosí... Táta dřímal na gauči v obýváku, probral se, jak pořád ta cácora mluvila nahlas a rušila ho ...a povídá: "to taky potřebuju", otočil se a zase spal, ona si ho nevšímala. Jenže pak zase prohlašovala, že nemá co na sebe, že tamto néé a tohleto nejde k sobě a tak..... on se zase probral a povídá: "... půjčím ti teplákovou bundu, neboj..." to už si ho začala všímat a říká mu: ".. jinej vhodnej outfit nemáš, tatínku?" Konečně už pomalu odchází, prý za kamarádkou do nemocnice.... a slibuje svému milovanému tatínkovi: ".... ahoj tati.... budu ti rezervovat v nemocnici jedno místo ....na patologii...., neboj!!"
nebo:
Dcerka zase uklízela ten svůj "křehký ekosystém" a přinesla mi asi pět lžiček (a já, že jich máme v šuplíku tak málo ) a povídá, že by potřebovaly umýt, protože na nich se svými spolužáky na školních záchodcích vařili perník... Abych vše uvedla na pravou míru, tak nosí lžičky do školy spolu s nějakým tím jogurtíkem a zapomíná vracet. Ekosystém si vytváří i ve svém školním batohu.